Žalobkyni nebyl řádně doručen platební výměr proto, že její zástupkyni nebylo do schránky vloženo poučení o následcích nevyzvednutí písemnosti uložené na poště. Tím nebylo možné doručit rozhodnutí fikcí dle § 47 (2) daňového řádu.
Na uvedený postup žalobkyně upozornila žádostí ze dne 1. 1. 2012, kdy 31. 12. 2011 uplynula lhůta pro vyměření daně.
Správce daně se však v řízení nepokusil prokázat, že doručenka byla chybně vyplněna nedopatřením případně že písemnost byla doručena v zákonné lhůtě. KS i NSS shodně zkonstatovali, že platební výměr nebyl doručen ve lhůtě dovozované správcem daně.
Další řešenou otázkou bylo, zda lze dodatečné dokazování provádět i v řízení před soudem a do jaké míry – SŘS hovoří o tom, že je potřeba zjistit stav, který zde byl v okamžiku rozhodování, nikoliv že nelze provádět důkazy, které byly navrženy po tomto datu rozhodování. Na druhou stranu, soud není povinen provést důkazy nenavržené v průběhu řízení, které jedna či druhá strana navrhnout mohla a neučibila to pouze z nedbalosti či taktiky. To platí i v případě doručování písemností. Pokud tedy správce daně nenavrhl žádné důkazy prokazující, že bylo řádně doručeno, přestože věděl, že na nedoručení staví poplatník svou obranu. Soud tedy provedení důkazu nepřipustil.