Poplatník podal přiznání k dani z příjmů za rok 2010 opožděně až na základě výzvy správce daně a to v roce 2013. Platební výměr na pokutu však byl vydán až za účinnosti nové právní úpravy.
Tato nová úprava (§ 38o zákona o daních z příjmů) snížila pokutu na jednu desetinu, byla-li část dílčího základu daně z příjmů ze závislé činnosti, ze kterých plátce daně sráží zálohu na daň, vyšší než 50 % celkového základu daně. Tak tomu bylo i u poplatníka.
MS v Praze zrušil rozhodnutí o uložení pokuty za opožděné tvrzení daně s tím , že správce daně měl uložit nižší pokutu podle nové právní úpravy v souladu s principem trestání obsaženým v článku 40 odst. (6) LZPS, tedy že má být uložen trest podle aktuálně platné úpravy, pokud je pro trestaného příznivější.
NSS argumenty OFŘ a správce daně odmítl a rozhodnutí potvrdil. Odmítl například argumentaci přechodným ustanovením, neboť princip ukládání mírnějších trestů zakotvený v listině "přebije" i přechodné ustanovení stanovující, že nová právní úprava se použije až na nové daňové povinnosti.
