Poplatník podal přiznání k dani z příjmů za rok 2010 opožděně až na základě výzvy správce daně a to v roce 2013. Platební výměr na pokutu však byl vydán až za účinnosti nové právní úpravy.
Tato nová úprava (§ 38o zákona o daních z příjmů) snížila pokutu na jednu desetinu, byla-li část dílčího základu daně z příjmů ze závislé činnosti, ze kterých plátce daně sráží zálohu na daň, vyšší než 50 % celkového základu daně. Tak tomu bylo i u poplatníka.
MS v Praze zrušil rozhodnutí o uložení pokuty za opožděné tvrzení daně s tím , že správce daně měl uložit nižší pokutu podle nové právní úpravy v souladu s principem trestání obsaženým v článku 40 odst. (6) LZPS, tedy že má být uložen trest podle aktuálně platné úpravy, pokud je pro trestaného příznivější.
NSS argumenty OFŘ a správce daně odmítl a rozhodnutí potvrdil. Odmítl například argumentaci přechodným ustanovením, neboť princip ukládání mírnějších trestů zakotvený v listině "přebije" i přechodné ustanovení stanovující, že nová právní úprava se použije až na nové daňové povinnosti.
Nejedná se o rozhodnutí, které by bylo překvapivé, překvapí spíše skutkové okolnosti kauzy - správce daně vyměřil daň s více než ročním zpožděním, nepřišlo mu divné, že pokuta byla ve výši cca 28 tis., ačkoliv nepřiznané příjmy (nikoliv daň) činily necelých 13.000 a přes logickou argumentaci poplatník a KS kauzu dohnal až k NSS.
Překvapivé byly některé argumenty OFŘ, které argumentovalo například tím, že aplikací zásady o použití mírnější sankce by byli diskriminováni poplatníci, kterým byla uložena pokuta vyšší. Pokud totiž lze někomu přičítat skutečnost, že byla pokuta vyměřena dle nové právní úpravy, byl to především správce daně, který ji vyměřil opožděně ačkoliv se jednalo o jednoduchou kauzu.
Pro praxi lze pro případ obdobné situace doporučit odvolat se a dosáhnout toho, aby nebylo pravomocně vyměřeno před platností nové, mírnější úpravy a dosáhnout tedy uložení mírnějšího trestu.
viz vyjádření soudu v bodě 32, kterým připouští rozdílný přístup k poplatníkům, kteří spáchali delikt ve stejném období.
Pokud se tedy zákonodárce v souvislosti s přijetím zákona č. 267/2014 Sb. rozhodl u poplatníků daně z příjmů fyzických osob, u nichž část dílčího základu daně z příjmů ze závislé činnosti, ze kterých plátce daně sráží zálohu na daň, přesahuje 50 % celkového základu daně, snížit pokutu za opožděné tvrzení daně na desetinu, je s tím spojena určitá nerovnost v tom směru, že daňové subjekty, o jejichž pokutě bylo rozhodnuto (byla jim pravomocně uložena) do dne 31. 12. 2014, byly do určité míry znevýhodněny oproti daňovým subjektům, o jejichž pokutě bylo konečně rozhodnuto po účinnosti citovaného zákona podle nových, pro ně výhodnějších pravidel.
