Předmětem sporu byla otázka, kdy je možné daňově odepsat pohledávku dle § 24 odst. (2) zákona o daních z příjmů, pokud došlo k zamítnutí návrhu na prohlášení konkurzu z důvodu nedostatku majetku - zda jen v roce ukončení či v letech následujících.
NSS dal za pravdu správci daně a krajskému soudu a uzavřel, že zákon o daních z příjmů umožňuje odepsat takovou pohledávku na vrub daňově uznatelných nákladů jen v roce, kdy ke skutečnosti, uvedené v § 24 dojde.