Jádrem sporu bylo, zda vykázání ztráty v následujícím roce ovlivní lhůtu pro doměření daně i za předchozí období, kdy byly ztráta vykázána také.
NSS takovou možnost odmítl neboť by takový závěr vedl k excesivnímu prodlužování prekluzivních lhůt a tedy nepřípustnému zásahu do právní jistoty daňových poplatníků.
Takzvané řetězení daňových ztrát tedy nemá za následek prodloužení lhůty pro doměření daně za předchozí období.Vykázané ztráta tedy negativně ovlivní jen lhůty pro dané období a období následující.
NSS rovněž uvedl, že trvá na závěru, že vykázání ztráty prodlouží lhůty pro doměření daně za následující období (všech 5 období) i v případě, kdy je ztráta plně uplatněna dříve, například již v následujícím zdaňovacím období.
Ačkoliv lze nalézt případy, kdy by bylo prodloužení lhůt u řetězených ztrát výhodné kvůli možnosti podat dodatečné přiznání, je závěr soudu pro poplatníky pozitivní. Již samotné prodloužení lhůt při vykázání ztráty tvrdým zásahem do jistoty daňového poplatníka a v praxi je často volen postup. kdy poplatník vyloučí část nákladů jako neuznatelné, aby se prodloužení lhůt vyhnul.
Druhý závěr, tedy setrvání na původním názoru NSS je rovněž přínosný. Stojí za to vzít jej v potaz v souvislosti s uvažovanou možností uplatňování ztrát zpětně a prodloužení lhůt pro jejich uplatnění v budoucnu.
Tato výhoda tedy nebude "zdarma" a každý bude muset zvážit, zda mu takový postup vyváží nevýhodu v podobě prodloužení lhůty pro případnou kontrolu.
Kromě technických aspektů nové právní úpravy stojí za to zvážit i ekonomický aspekt, tedy možnost, že se ČR stane odkladištěm ztrát pro nadnárodní koncerny a ty vysají z rozpočtů již odvedené daně. Více například v tomto článku Vládní daňový balíček míří mimo cíl aneb proč se vyhnout “loss carryback”
