Správce daně se snažil doměřit poplatníkovi silniční daň z vozidel, která byla v roce 2002 prodána společnost KOCH DIORIT na náhradní díly a tato vozidla nebyla vyřazena z registru. Poplatník nebyl schopen prokázat, že vozidla vyřadil z registru, navrhl však výslech kupujícího a ten potvrdil, že vozidla vykoupil a rozebral na náhradní díly. Správce daně však nepovažoval toto tvrzení za jasný důkaz a doměřil poplatníkovi silniční daň za roky 2011-2013 ve výši cca 24 tis. . Starší roky byly promlčeny a správce daně začal daňovou povinnost řešit s odstupem několika let.
KS v Českých Budějovicích doměrek potvrdil.
NSS se však poplatníka zastal a rozhodnutí krajského soudu zrušil a uvedl, že důkazní břemeno nemůže být bezbřehé, protože některé skutečnosti nelze prokázat s naprostou jistotou, zejména pokud od prokazované skutečnosti uplynulo značné množství času. Soud měl za prokázané, že vozidla v letech za něž byla daň doměřena neexistovala a nemohla tedy být předmětem silniční daně.
