Předmětem sporu bylo to, kdy měl poplatník zahrnout do základu daně pohledávku z titulu soupisu jeho nemovitostí do konkursní podstaty - správce daně tvrdil, že to bylo v roce 2012, kdy pozbyl vlastnické právo, KS v Plzni se však domníval že již v roce 2011, kdy bylo pravomocně rozhodnuto o jeho vylučovací žalobě a tedy mu vznikla pohledávka za konkurzní podstatou (poplatník podal podmíněnou přihlášku při zahájení konkurzu, protože nevěděl, jak dopadnou vylučovací žaloby).
NSS potvrdil názor KS v Plzni, že pohledávka měla být zdaněna již v roce 2011.
Jedná se o poměrně zajímavou kauzu s ohledem na okolnosti vzniku pohledávky. Bez zajímavosti není ani to, že se v daném případě mýlily obě strany a soudy rozhodly kauzu zcela jinak
Dle našeho názoru je otázkou, zda by se v daném případě vůbec mělo hovořit o výnosu, když podstatou transakcí je navracení stavu, který zde byl před nákupem nemovitostí. Lze se tedy tázat, zda by obecně nebylo správnější přistoupit k transakci obdobně jako při odstoupení od smlouvy a vrácení plnění.
Nejistotu ovšem do situace vnáší i soud když konstatuje (resp. odkazuje na jiné rozhodnutí):
37] Samotný okamžik prodeje nemovitých věcí v dražbě (resp. okamžik pozbytí vlastnického práva ze strany žalobce) přitom představuje přímý důsledek předchozího soupisu nemovitých věcí a ve své podstatě i konečné potvrzení existence předmětné pohledávky (výnosu), nikoliv však okamžik, ve kterém by pohledávka (resp. z ní plynoucí výnos) poprvé vznikla, jak tvrdí stěžovatel. Takový závěr neplyne ani ze stěžovatelem odkazovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2009, č. j. 5 Afs 91/2008 - 75. V uvedeném rozhodnutí se zdejší soud zabýval vlivem soupisu nemovitých věcí do konkursní podstaty třetí osoby nikoliv pro účely určení data vzniku souvisejícího výnosu, nýbrž pro účely možnosti uplatnění zůstatkové ceny těchto nemovitých věcí do nákladů z důvodu jejich prodeje dle § 24 odst. 2 písm. b) zákona o daních z příjmů. Dospěl přitom k závěru, že pouhý soupis nevede k pozbytí vlastnického práva, pročež nebylo možné sepsané nemovité věci vyřadit z obchodního majetku již k okamžiku jejich sepsání do konkursní podstaty. Uvedený závěr nicméně nelze bez dalšího vykládat tak, jak činí stěžovatel, a dovozovat, že výnos vzniklý z důvodu sepsání nemovitých věcí do konkursní podstaty třetí osoby musí vždy vzniknout v okamžiku vyřazení nemovitých věcí z obchodního majetku (tj. v okamžiku nákladového zohlednění prodeje nemovitých věcí). Taková souvztažnost ze zákona ani z předmětného rozhodnutí zdejšího soudu neplyne. Přisvědčit nicméně nelze ani tvrzení žalobce (obsaženému ve vyjádření ke kasační stížnosti), že by předmětný výnos měl vzniknout již ke dni účinnosti zápočtu kupní ceny (v roce 2007). Započtení pohledávek žalobce za Stavebním podnikem (kterým byla uhrazena část kupní ceny převáděných nemovitých věcí) nevytvořilo na straně žalobce žádnou pohledávku a z ní plynoucí výnos, naopak jím došlo k (částečnému) zániku pohledávky Stavebního podniku za žalobcem.
To by prakticky znamenalo, že výnos může vzniknout v jiném období než náklad, což obecně účetní předpisy vylučují a pokud by tomu tak bylo, mohlo by to být pro poplatníka likvidační, protože by zdanil výnos a neměl by možnost uplatnit související výdaj. Kdy lze výdaj (a jaký) uplatnit, soud bohužel neříká.
V případu nebyla řešena otázka možné tvorby opravných položek, tedy zda by bylo možné v roce 2011 vytvořit opravnou položku ve 100% výši a tím důsledky "výnosu" eliminovat. Takové řešení by jistě stálo v podobné situaci za zvážení.
