V posuzované věci byla předmětem sporu otázka, zda společnost Auto Kralupy, s.r.o. která koupila v roce 2009 nákladní vozidlo a stavební stroj od osob, které nebyly vlastníky (stroje byly kradené).
Stěžovatel uplatnil zaúčtoval náklady na stroje jako škodu a tuto uplatnil jako daňově uznatelný náklad, navíc v roce 2011 (zřejmě z důvodu vydání rozsudku v dané trestní věci).
Správce daně argumentoval, že se v daném případě nejedná o škodu způsobenou neznámým pachatelem, ale že stěžovatel měl pouze pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení ze strany prodávajících. Na základě toho vyloučil přijatou náhradu škody ze zdanitelných výnosů a stejně tak vyloučil i náklady jakožto daňově neuznatelné.
Jak krajský soud v Praze, tak NSS daly správci daně za pravdu.
