Předmětem sporu byla otázka, od kdy je nutné výdaje na výkup pozemků a další výdaje, které měly charakter "náhrad důlních škod" zahrnovat do vstupní ceny majetku. Stěžovatelka se domnívala, že je tomu až od okamžiku, kdy bude formálně rozhodnuto o pořízení majetku (rozhodnutí představenstva), správce daně (SFÚ) i oba soudy však dospěly k závěru, že formální rozhodnutí není tím správným okamžikem, pokud tomuto předcházely faktické úkony. Do vstupní ceny tedy patřily i dřívější výdaje.
Zde se jednalo například o zadání vypracování studie, která měla hodnotit pokračování v hornické činnosti OKD, čerpání rezervy na důlní škody apod.
NSS se zabýval i otázkami procesního postupu v případě insolvence stěžovatelky (ta se domáhala zrušení rozhodnutí KS právě proto, že byla v insolvenci a dle jejího názoru tak měl soud rozhodnutí žalovaného zrušit), potvrdil však, že insolvence nemá vliv na pokračování sporů a odkázal na rozhodnutí rozšířeného senátu 4 As 149/2017 - 121
