Předmětem sporu bylo to, zda krajský soud posoudil skutkové okolnosti případu správně. Správce daně doměřil daň za tři zdaňovací období, v jednom však nepoužil pro stanovení daně pomůcky v podobě obchodní marže, ale uplatnil výdaje paušálem. Poplatník namítal, že mu měly být zohledněny alespoň minimální výdaje "esenciální výdaje", například poštovné.
NSS tyto argumenty odmítl, neboť tyto výdaje jsou již obsaženy v paušálu a MS v Praze vydal své rozhodnutí na základě informací ve spise pro roky 2008 a 2009. Rozhodnutí MS v Praze tedy zrušil.
