Poplatník obdržel v lednu 2018 výzvu k podání dodatečného přiznání na rok 2014, protože se správce daně dozvěděl o prodeji nemovitosti v daném roce a předpokládal, že by příjem měl poplatník zdanit. Poplatník podal v lednu 2018 stížnost a podnět k prošetření postupu správce daně.
Následně podal 3.4. 2018 zásahovou žalobu v níž uvedl, že příjem byl od daně osvobozen a postup správce daně považuje za nezákonný.
Správce daně vydal v 9.4. 2018 (tedy po podání zásahové žaloby) dodatečný platební výměr a doměřil dodatečně daň za rok 2014.
Poplatník považoval již samotný postup správce daně za nezákonný a napadl jej žalobou.
KS žalobu odmítl a NSS tento závěr potvrdil. Oba soudy dospěly k závěru, že zásahová žaloba je pouze subsidiárním prostředkem ochrany a měla by být využita pouze pokud není možné využít jiné prostředky ochrany. V daném případě by dle soudů mělo být podáno odvolání proti platebnímu výměru a žalobou napadeno až samotné rozhodnutí, nikoliv předcházející úkon v podobě zaslání výzvy a vedení řízení.
