Stěžovatel dodával motorovou naftu společnosti ČSAD Diesel, která nedisponovala povolením pro nákup nafty bez spotřební daně a nesplnila ani alternativní podmínku, tedy nákup pro vlastní potřebu a tyto okolnosti mohly být stěžovateli známy.
Dále dodával Dopravnímu podniku hl. m. Prahy a.s. emulzní naftu, která obsahovala větší podíl vody než připouštěl zákon a díky tomu neměla být od daně osvobozena.
Stěžovatel argumentoval mimo jiné prekluzí práva doměřit daň za rok 2008 kvůli prodloužení lhůt daňovým řádem, dále uvedl že metody odběru vzorků a měření nebylo správné a snažil se argumentovat dobrou vírou (ústní informace že ČSAD Diesel nakupovala pro svou potřebu)
Jak KS v Praze, tak NSS rozhodnutí celního úřadu potvrdily a argumenty stěžovatele odmítly.