Podstatou sporu bylo to, zda stěžovatel, fyzická osoba, prokázal daňovou uznatelnost výdajů vynaložených ve zdaňovacím období 2013. Jednalo o výdaje na tvorbu rezerv, výdaje na školné na vysoké škole a související cestovní náklady, náklady na truhlářské práce a odpisy technického zhodnocení.
NSS potvrdil rozhodnutí krajského soudu a správce daně a uzavřel, že byla daň doměřena správně.
Stěžovatel nepředložil takřka žádné relevantní argumenty, jeho aktivita v rámci daňového řízení byla zmatečná (rozporná) a zjevně účelová. Rozhodnutí soudů tak nebylo překvapivé a tudíž ani zásadně přínosné.
Vyzdvihnout lze v zásadě dvě věci, které dle našeho názoru stojí za povšimnutí:
- NSS potvrdil, že v případě rezerv není možné účet, na němž je rezerva deponována používat k jiným účelům a to i v případě, kdy na něm zůstane celá částka rezervy a převody se týkají prostředků nad limit.
- NSS naznačil, že by náklady na vzdělávání, které mají za cíl rozšířit portfolio činností (zde se jednalo o studium s cílem získat znaleckou licenci), nemusely být daňově uznatelné, protože nemají dostatečně silnou vazbu na zdanitelné příjmy - viz bod 32.
Věřme, že se v daném případě jedná jen o reakci na zjevně účelová tvrzení stěžovatele a není tím myšleno, že podnikatel nemůže pracovat na budoucích příjmech, například tím, že se bude vzdělávat v jiném oboru činnosti, než v jakém pracuje dosud, aby tuto činnost mohl začít vykonávat. Samozřejmě za předpokladu, že toto objektivně prokáže.