V daném sporu byl stěžovateli vyloučen nárok na odpočet daně na vstupu z reklamních plnění, které měl využít v rámci své ekonomické činnosti nicméně dle správce daně a obou soudů neprokázal přijetí plnění. Ačkoliv disponoval perfektními daňovými doklady, vyvstaly správci daně pochybnosti o tom, zda plnění proběhla. Důvodem byly rozdílné verze reklam, neznalost pořadatele akce, na jíž měly být plakáty prezentovány a prezentace jiné společnosti. Tyto pochybnosti stěžovatel neodstranil a byla mu tedy doměřena daň z přidané hodnoty.
Oba soudy postup správce daně a OFŘ potvrdily.
Proti rozhodnutí byla podána ústavní stížnost a IV. ÚS 4141/18 nálezem rozhodnutí NSS zrušil kvůli porušení práv stěžovatele na soudní ochranu tím, že v rámci soudního řízení nebyl předložen kompletní spis.
