Stěžovatelce byla předepsána k přímému placení srážková daň ve výši cca 36.600.000 Kč, protože nesrazila daň z příjmů z podílu na zisku, vyplaceném své mateřské společnosti.
Stěžovatelka vznikla krátce před prodejem odštěpením od jiné společnosti s tím, že na ni přešlo jmění odpovídající peněžním prostředkům ve výši 210.000.000 Kč. Stávající akcionáři převedli své akcie necelý měsíc poté na jinou právnickou osobu za cenu cca 207.000.000. Nová akcionářka v den prodeje rozhodla o vyplacení podílu na zisku, který jí stěžovatelka vyplatila. Osoby, které realizovaly transakci, se znaly.
Správce daně posoudil situaci jako zneužití práva, neboť shledal, že jediným resp. hlavním účelem transakce byl neodvedení srážkové daně z podílu na zisku, vyplaceném fyzickým osobám. Rozdíl mezi hodnotou společnosti a prodejní cenou akcií posoudil jako provizi za vyhnutí se daňové povinnosti.
Oba soudy daly správci daně za pravdu.
Rozhodnutí je zajímavé, nicméně zdůvodnění soudu je dle našeho názoru potřeba hodnotit jako problematické a zjednodušující, byť se zdá, že závěr byl v daném případě správný. Nemělo by však platit, že účel světí prostředky.
Stěžovatelka a další účastníci se snažili vysvětlit souhrn transakcí podnikatelským záměrem, který nevyšel, což se jim moc nepodařilo a na celou transakci vrhlo stín pochybností.
Soud však zkonstatoval, že nebylo třeba detailně zkoumat to, zda na začátku byla nějaká úvaha či plán o developerském projektu a zneužitím práva je již samotný prodej akcií a následná dividenda - viz body 52 a 53.
Ale proč, jen proto, že jsou výhodné pro zúčastněné? Věřme, že to tak soud nemyslel a že se jedná jen o zjednodušené zdůvodnění komplikovaného případu.
Podle našeho názoru nelze říci, že zneužívající je samotný prodej a dividenda, ale je potřeba prokázat, že zneužitím práva byl celý souhrn kroků, zejména jejich načasování.
Na kapitálovém trhu se investoři běžně rozhodují na základě toho, kdy vznikne u akcie právo na dividendu - pokud prodají před dividendou, může být celý prodej od daně osvobozen, pokud prodají po dividendě, bude část příjmu zdaněna. Bylo by snad zneužitím to, že prodá dříve? Nebo se to stane zneužitím, až když nový majitel zaplatí plně či částečně z dividendy?
Další problematická úvaha se týká rozdílu mezi kupní cenou balíku akcií a stavem hotovosti. Správce daně i soudy posoudily rozdíl jako provizi za daňovou úsporu s tím, že zhodnotili výši rozdílu jako pochybnou, protože by dle jejich názoru rozumný majitel neprodal akcie za nižší cenu, než byl stav hotovosti ve společnosti. Tento závěr však neodpovídá ekonomické realitě, protože peníze v dceřiné společnosti jsou něčím jiným než peníze na vlastním účtu.
Hodnota akcií neodpovídá hodnotě likvidních prostředků ve společnosti, pokud se k nim není možné dostat okamžitě bez dalších nákladů (například pokud výplatu blokují další akcionáři, jejich výplata je spojená se zdaněním či je nutné poté vynaložit náklady na likvidaci společnosti).
Pokud by byla společnost zlikvidována, obdrželi by akcionáři cca 180 mil Kč. Cokoliv nad to, je tedy bonusem, který mohou získat jen prodejem, pokud najdou vhodného kupce.
Lze si těžko představit, že by někdo za společnost nabídl celých 210 mil, když ji následně bude muset zlikvidovat, nemá jistotu, že se nepřihlásí věřitelé (například kvůli ručení po odštěpení či jako zde finanční úřad...).
Dohodnutých 207 milionů tak může být pro akcionáře více než velkorysá cena.
Soudy nicméně dovodily, že marže kupujícího je příliš vysoká a že se jedná o provizi za daňovou úsporu - jak k tomu dospěli však již nesdělily, jestli vycházely z toho, že se jedná o 10% z úspory a 10% je často cenou za fiktivní faktury lze jen spekulovat.
