Celní úřad při kontrole zajistil minerální olej, který byl dle jeho názoru neoznačen zelenou barvou jak ukládá zákon a tvrdil že nazelenalá barva oleje je přírodního původu. Žalobce však doložil důkazní prostředky v podobě potvrzení o značení vypracované polskou laboratoří a v jeho prospěch hovořil rovněž znalecký posudek, dle něhož se zelená barva u oleje v přírodní podobě nevyskytuje.
Správce daně se s těmito důkazy dostatečně nevypořádal, uspokojivě nezpochybnil závěry znalce či jeho kvalifikaci (jak se snažil až v kasační stížnosti). Oba soudy tak daly za pravdu žalobci.
Upozorňujeme zejména na následující části rozhodnutí, které dávají vodítko jak v řízení postupovat resp. vodítko jak úspěšně argumentovat v jiných řízeních. Požadavek předložení alespoň uspokojivého vysvětlení skutečností, které jsou pro řízení podstatné (když nelze tyto skutečnosti najisto prokázat) je častý požadavek soudu aby byl stěžovatel úspěšný.
[11] Stěžovatel proti osobě znalce nevznesl až do podání kasační stížnosti žádné námitky. Nyní sice zpochybňuje jeho odbornou způsobilost ve vztahu k měření metodou ASTM D 1500, nicméně v průběhu výslechu znalec na otázku stěžovatele v tomto směru jednoznačně reagoval tak, že i když sám takové měření nikdy neprováděl, tak ví, jak se při něm postupuje. Stěžovatel nevyužil příležitosti, aby např. cílenými dotazy usvědčil znalce z toho, že ve skutečnosti správný postup nezná. Stejně tak jej při výslechu nekonfrontoval např. s přinesenými vzorky přírodně zbarvené motorové nafty, jež by se jevily běžnému pozorovateli jako nazelenalé, a nezapadaly tak do barevné škály používané při metodě ASTM D 1500. Ostatně nelze přehlédnout, že ani stěžovatel sám v kasační stížnosti nikterak nevysvětluje, s čím se tedy barva zkoumaného minerálního oleje při prvotním vizuálním posouzení porovnává, a toliko tvrdí, že k tomuto účelu nemá sloužit barevná škála otištěná ve znaleckém posudku (tedy zda se např. k porovnání používá určité množství fyzických vzorků přírodně zbarvených olejů různých odstínů, nebo zda je srovnávacím hlediskem pouze osobní zkušenost odborně způsobilé osoby provádějící vizuální posouzení apod.). Výhrady stěžovatele k osobě znalce tak shledává Nejvyšší správní soud nejen zpozdilými, ale též zcela nepodloženými.
[12] Na základě důkazů provedených v soudním řízení tak skutečně musí Nejvyšší správní soud přitakat krajskému soudu, že stěžovatel vycházel při hodnocení důkazů ve svých napadených rozhodnutích z předpokladu, že (i) některé přirozeně zbarvené minerální oleje se mohou jevit při pozorování prostým okem jako nazelenalé. Z toho pak dovodil, že důkazy svědčící o tom, že právě takto barvu předmětného oleje popsaly některé laické osoby, o ničem podstatném nevypovídají. Svůj předpoklad ovšem stěžovatel nijak blíže neodůvodnil – považoval jej zřejmě za notorietu. Z řízení před soudy ovšem vyplynulo, že se rozhodně o žádný samozřejmý fakt nejedná, spíše naopak. Nyní se tedy nechce po stěžovateli nic více, než aby buďto: a) přesvědčivě odůvodnil a důkazně podložil svůj výchozí předpoklad, že nazelenalý odstín sám o sobě ještě nečiní olej prokazatelně uměle zbarveným, neboť se vyskytuje i u přírodně zbarvených minerálních olejů, nebo b) se tohoto předpokladu vzdal a znovu vyhodnotil shromážděné důkazy novou optikou, podle níž se přírodně zbarvený olej za normálních okolností jako zelený (resp. světle zelený či žlutozelený) jevit nemůže.