Stěžovatelka se domáhala zrušení platebního výměru na daň z příjmů, kdy jí byly vyloučeny výdaje na tvorbu rezerv. Oprávněnost tvorby však nebyla v řízení řešena, stěžovatelka brojila hlavně procesnímu postupu stanovení daně.
NSS její argumenty odmítl jako nedůvodné a uvedl, že byť by správce daně v průběhu kontroly cca 1,5 roku nečinný, nezpůsobila tato nečinnost nezákonnost, zejména proto, že stěžovatelka proti tomu nijak nezasáhla a tato nečinnost neměla vliv na výsledek kontroly. Rovněž odmítl argument, že daň byla doměřena po prekluzi.
