Předmětem sporu byla daň z příjmů fyzických osob doměřená společnosti OPTIMA jakožto plátci příjmů. Důvodem byl dar nemovitostí dvěma bratrů, společníkům a jednatelům společnosti.
Správce daně dovozoval, že se jednalo o příjem dle § 6, tedy příjem ze závislé činnosti zatímco oba jednatelé přiznali dar jako příjem podléhající tehdejší dani darovací.
Soud zrušil rozhodnutí KS v Hradci Králové a správce daně a sdělil, že se správci daně nepodařilo prokázat, že se jednalo o příjem ze závislé činnosti a nikoliv dar.
Uvedl, že v daném případě leželo důkazní břemeno na správci daně, protože společnost nemohla prokázat, že se o příjem ze závislé činnosti nejedná (nelze prokázat negativní skutečnost, kterou netvrdila)
