4 Afs 332/2018 Probíhající insolvenční řízení neomezuje plátce v podaní správní žaloby a její odmítnutí bylo nezákonné

Spisová značka: 4 Afs 332/2018
Soud: Nejvyšší správní soud
Datum rozhodnutí: 9. 1. 2019
Kategorie: Daň z přidané hodnoty
Stáhnout jako PDF
Přečíst později Přidat do knihovny Přidat poznámku Přidat poznámku

Stěžovatel podal žalobu proti rozhodnutí správce daně (OFŘ) a Krajský soud v Českých Budějovicích ji odmítl s odůvodněním, že u plátce probíhalo insolvenční řízení a žalobu mohl podat toliko insolvenční správce. NSS tento argument odmítl a potvrdil, že insolvenční řízení neznamená ztrátu práva bránit se proti rozhodnutím ve správním soudnictví. Odkázal mimo jiné na rozhodnutí rozšířeného senátu 4 As 149/2017, které modifikovalo některé předchozí závěry soudu například v kauze 5 Afs 283/2017

KOMENTÁŘ DAŇOVÉHO KONZULTANTA

Za zajímavou považujeme zejména následující pasáž z odstavce 9) rozsudku:

Z citovaného závěru je pak zřejmé, že rozšířený senát Nejvyššího správního soudu postavil rozsudek na úvaze, že procesní úpravy insolvenčního řízení a soudního řízení správního do sebe v zásadě nezasahují. Tomu nasvědčuje, že v odůvodnění rozsudku vysvětlil, že „[j]akkoli insolvenční zákon v rámci řešení úpadku koncentruje spory ohledně peněžitých závazků a dalších majetkových hodnot dlužníka zásadně do řízení před insolvenčním soudem, ponechává v tomto ohledu nedotčena zásadně všechna řízení správní, jejichž účastníkem je dlužník, a nadále v nich ponechává dlužníkovi účastenství. […] Znamená to, že orgány veřejné správy zásadně nejsou omezeny v tom, aby po dobu účinků rozhodnutí o úpadku i nadále uplatňovaly vůči dlužníkovi svou zákonem vymezenou pravomoc, a dlužník i nadále zůstává tím, kdo jako účastník řízení má procesní práva a povinnosti a procesní způsobilost podle obecných pravidel správního (a tedy i daňového) práva procesního [viz § 140d odst. 1 a 2 insolvenčního zákona]. […] Je zřejmé, že mohou-li orgány veřejné správy zásadně (tj. až na insolvenčním zákonem stanovené výjimky) uplatňovat své pravomoci vůči dlužníkovi i po dobu účinnosti rozhodnutí o úpadku, musí být i po tuto dobu dlužníkovi zaručena účinná soudní kontrola vůči takovémuto jednání veřejné správy. Zajistit tuto kontrolu prostředky, jež zná insolvenční zákon, tedy zejména řešením incidenčních sporů, by mohlo být z řady důvodů málo účinné. […] Výsledek řízení ve správním soudnictví samozřejmě může mít význam, a často zcela zásadní, pro insolvenční řízení v tom smyslu, že může přímo či nepřímo ovlivnit majetkové poměry dlužníka, a tedy se „týkat majetkové podstaty“ ve smyslu terminologie užívané insolvenčním zákonem. Nicméně jde o soudní řízení specifické, vymykající se svou povahou, smyslem a účelem i předmětem těm soudním řízením, na něž typicky míří právní úprava v § 140a a násl. insolvenčního zákona. Proto je nutno dospět k závěru, že uvedená úprava na správní soudnictví vůbec nedopadá. Rozhodnutí o úpadku (a obecně vedení insolvenčního řízení s účastníkem řízení ve věcech správního soudnictví jako dlužníkem) proto nemůže mít žádný vliv na soudní řízení ve správním soudnictví, zejména na možnost v takovém již zahájeném řízení pokračovat a vydat v něm rozhodnutí a dosud nezahájené řízení zahájit a vést, jakož i ve všech uvedených případech uplatnit opravné prostředky, připouští-li je právní úprava správního soudnictví (typicky kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví), a řízení o takových opravných prostředcích vést.“

Zpět na judikáty vstoupit do diskuze 0

NEJNOVĚJŠÍ PŘÍSPĚVKY V DISKUZI

Přidat komentář

Pro tuto funkci je nutné být přihlášen/a.

Registrace

Mohlo by Vás zajímat