Stěžovatel se domáhal zrušení exekučních příkazů, které byly vydány bezprostředně po vydání zajišťovacích příkazů. Stěžovatel se domníval, že mu měla být dána možnost splnit povinnost zajistit daň dobrovolně a pokud tak správce daně neučinil, byl jeho postup nezákonný.
Jak Krajský soud v Plzni, tak Nejvyšší správní soud však posvětili postup správce daně.
NSS zmínil, že za standardních okolností by poplatníkovi měla být dána možnost obhájit správnost svých tvrzení před správcem daně či soudy a v případě exekuce prostor pro dobrovolné splnění. Odkázal v tom na svá předchozí rozhodnutí, například 2 Afs 108/2016, nicméně zmínil, že v těchto případech byly skutkové okolnosti jiné
Pokud však má správce daně indicie o tom, že se poplatník (plátce) zapojil do daňových podvodů a vyvádí majetek (jak tomu v daném případě bylo), je i takto závažný zásah možný a adekvátní.
Námitku stěžovatele, že měl soud řízení ve věci zajišťovacích a exekučních příkazů spojit soud odmítl s tím, že takový postup je možné, ale není nutné tak činit, pokud soud vezme existenci dalších příkazů v potaz a zváží závažnost a adekvátnost zásahů komplexně, což v daném případě KS učinil.
