Předmětem sporu byla otázka, zda je MF oprávněno neprominout příslušenství daně (dle staré právní úpravy) z důvodu, že jeho vyměření bylo důsledkem trestně-právního jednání prokuristy.
Důvodem pro neprominutí byla textace části 2 tehdy platného pokynu D 330, který omezoval možnost prominout příslušenství v případě, kdy bylo s poplatníkem vedeno trestní řízení.
Jak KS tak NSS tuto argumentaci odmítly s tím, že prokuristu nelze ztotožňovat se samotným poplatníkem.
Ačkoliv soudy řekly, že nelze příslušenství neprominout s odkazem na trestný čin prokuristy, neřekly zároveň, že MF příslušenství má prominout.
Bude tak zajímavé, zda nakonec příslušenství či jeho část prominuta bude či nikoliv. Důvodem pro neprominutí by mohl být například fakt, že společnost nepřijala patřičná opatření aby prokuristovi v páchání trestné činnosti zabránil apod. Tuto skutečnost by však MF muselo nejprve zjistit a doložit.
V daném případě se však MF zřejmě snažilo žádost zamítnout jen na základě výše uvedeného zjištění, aniž byly okolnosti případu detailněji zkoumány. Tedy bohužel častá snaha jít cestou nejsnazší, nikoliv nejsprávnější. Krom toho zde zcela absentuje zásada rozhodovat v pochybnostech ve prospěch oplatníka, tedy pokud existuje pochybnost o aplikaci takové restrikce, nepoužít ji.