V daném případě správce daně doměřil stěžovateli DPH z provize, kterou obdržel v souvislosti se soustavným odkupem pohledávek od obchodního partnera (faktoring). Stěžovatel argumentoval, že se v daném případě nejednalo o zdanitelné plnění, ale o standardní odkup pohledávek, který DPH nepodléhá na základě článku 135 směrnice a§ 54 zákona 235/2004 Sb..
Oba soudy daly za pravdu správci daně a uzavřely, že se o faktoring jedná.
Pokud docházelo k soustavnému odkupu nerizikových pohledávek za předem stanovenou cenu (95,17%) a tato cena byla pod nominální a většinou i tržní hodnotou pohledávek (byly dobytné a faktor měl právo některé pohledávky neodkoupit), je nutné takovou službu považovat za faktoring. Rozdíl mezi nominální hodnotou pohledávky a cenou, za níž faktor pohledávky nakupoval je nutné považovat za úplatu.
Aby se o zdanitelné plnění nejednalo, muselo by se jednat o standardní nákup pohledávek s cílem je vymoci, nikoliv o službu (faktoring).
Soudy odkázaly mimo jiné na rozsudek C-93/10 Finanzamt Essen-NordOst proti GFKL Financial Services AG.
