Plátci byla doměřena daň z přidané hodnoty s odůvodněním, že neprokázal přijetí zdanitelných plnění od společnost BEST BUY, s.r.o., která byla podezřelá z neodvedení DPH na výstupu.
Jelikož měl správce daně pochybnosti o tom, že byly dodávky realizovány tak jak vyplývalo z daňových dokladů (byly zde rozpory ve vyjádřeních účastníků transakcí), přešlo důkazní břemeno na plátce a ten jej neunesl, protože nebyl schopen doložit přijetí plnění od konkrétní společnosti dalšími důkazními prostředky, například dodacími listy, věrohodnými svědky apod.
Správce daně tedy nezpochybnil uskutečnění plnění, ale neuznal nárok na odpočet z konkrétních dokladů (od konkrétního dodavatele).
Stěžovatel odkazoval i na výsledky jiných kauz, které byly řešeny u soudu, NSS nicméně uvedl, že v jednom případě stěžovatel uspěl jen z procesních důvodů (správce neprovedl navržené výslechy) a v dalších kauzách mu dal za pravdu jen krajský soud a NSS rozsudky zrušil. Odkaz na ně byl tedy nedůvodný.
dále soud potvrdil, že pokud plátce neobhájí nárok na odpočet jako takový - tedy že plnění přijal a přijal jej od deklarovaného dodavatele, není již důležité, zda bylo plnění zatíženo podvodem a plátce o něm věděl či vědět mohl - nárok na odpočet v daném případě nemá
Uvedené závěry je dle NSS možné do určité míry využít i u daně z příjmů, tedy ani u této daně nelze rezignovat na prokázání nákupu od konkrétního subjektu
