Plátci byla doměřena daň z přidané hodnoty s odůvodněním, že neprokázal přijetí zdanitelných plnění od společnost BEST BUY, s.r.o., která byla podezřelá z neodvedení DPH na výstupu.
Jelikož měl správce daně pochybnosti o tom, že byly dodávky realizovány tak jak vyplývalo z daňových dokladů (byly zde rozpory ve vyjádřeních účastníků transakcí), přešlo důkazní břemeno na plátce a ten jej neunesl, protože nebyl schopen doložit přijetí plnění od konkrétní společnosti dalšími důkazními prostředky, například dodacími listy, věrohodnými svědky apod.
Správce daně tedy nezpochybnil uskutečnění plnění, ale neuznal nárok na odpočet z konkrétních dokladů (od konkrétního dodavatele).
Stěžovatel odkazoval i na výsledky jiných kauz, které byly řešeny u soudu, NSS nicméně uvedl, že v jednom případě stěžovatel uspěl jen z procesních důvodů (správce neprovedl navržené výslechy) a v dalších kauzách mu dal za pravdu jen krajský soud a NSS rozsudky zrušil. Odkaz na ně byl tedy nedůvodný.
dále soud potvrdil, že pokud plátce neobhájí nárok na odpočet jako takový - tedy že plnění přijal a přijal jej od deklarovaného dodavatele, není již důležité, zda bylo plnění zatíženo podvodem a plátce o něm věděl či vědět mohl - nárok na odpočet v daném případě nemá
Uvedené závěry je dle NSS možné do určité míry využít i u daně z příjmů, tedy ani u této daně nelze rezignovat na prokázání nákupu od konkrétního subjektu
Rozhodnutí je potvrzením některých pravidel daňového řízení:
- perfektní daňové doklady nestačí k prokázání nároku na odpočet, pokud vzniknou důvodné pochybnosti o jejich správnosti - není sice povinností plátce mít další důkazní prostředky, musí si však být vědom důsledků s tím spojených, tedy například neuznání nároku na odpočet
- není rozhodující, zda subjektu v minulosti podobné případy "ustál". Záleží na tom, zda je ustál věcně nikoliv jen procesně kvůli pochybení správce daně. K tomu je potřeba doplnit že i v případech, kdy správce daně uznal nárok na odpočet, neznamená to, že jej musí uznat automaticky i v budoucnu, například proto, že se změnila právní úprava, výklad či jen půjde v rámci kontroly více do hloubky a zjistí nové skutečnosti, které před tím nevěděl - viz například 7 afs 300/2018
- pokud plátce neobhájí nárok na odpočet jako takový, nemusí již správce daně prokazovat, že se podvodu účastnil, případně nepřijal rozumná opatření aby se účastni na něm vyhnul
Kromě toho je rozhodnutí zajímavé i tím, že NSS potvrdil, že ani u daně z příjmů nelze rezignovat na prokazování přijetí plnění od konkrétního subjektu a odkázal na předchozí judikáty týkající se stejného stěžovatele (například 1 Afs 170/2017). Tedy i pokud by bylo najisto postaveno, že zboží bylo nakoupeno a prodáno, nemusí to nutně znamenat uznání nákladů, pokud existují vážné pochybnosti o tom, že bylo zboží nakoupeno od konkrétního subjektu, resp. zda plnění vůbec proběhlo.
Jinak tedy bude posuzován případ, kdy se subjekt stane obětí podvodu (viz například v minulosti posuzované kauzy) a jinak případ, kdy zde bude existovat podezření na zapojení do podvodných řetězců, "nákupu" faktur apod.
16.7. 2019: tyto závěry potvrdil u stejného subjektu i první senát v rozhodnutí 1 Afs 20/2019
