Jádrem sporu bylo posouzení nároku na odpočet DPH u transakce mezi žalobkyní a jejím dodavatelem, který jí dodával kámen. Správce daně odmítl přiznat nárok na odpočet z transakcí, protože identifikoval podezřelé okolnosti obchodů. Transakci nicméně posoudil neurčitě, protože operoval jak se zneužitím práva a podvode zároveň, případně zmiňoval, že se transakce vůbec neuskutečnila.
MS v Praze tedy posoudil rozhodnutí jako nepřezkoumatelné, protože nebylo hodnocení konzistentní.
NSS tento závěr potvrdil a odkázal na starší sbírkový judikát 2 Afs 24/2007-119 dle něhož "vyjde-li v určitém daňovém řízení najevo, že v jiném daňovém řízení dospěl správce daně ve věci identické skutkové otázky, která byla rozhodná v obou řízeních, k odlišným skutkovým zjištěním, musí být vzniklý rozpor odstraněn v řádném důkazním řízení “
Dále NSS doplňuje, že Opačný postup by byl v rozporu se zákazem libovůle a neodůvodněně nerovného zacházení. Správce daně má tedy povinnost s určitostí zjistit podstatu a smysl předmětné transakce a ve vztahu ke všem zúčastněným obchodním partnerům ji kvalifikovat stejně.
