Jádrem sporu bylo posouzení nároku na odpočet DPH u transakce mezi žalobkyní a jejím dodavatelem, který jí dodával kámen. Správce daně odmítl přiznat nárok na odpočet z transakcí, protože identifikoval podezřelé okolnosti obchodů. Transakci nicméně posoudil neurčitě, protože operoval jak se zneužitím práva a podvode zároveň, případně zmiňoval, že se transakce vůbec neuskutečnila.
MS v Praze tedy posoudil rozhodnutí jako nepřezkoumatelné, protože nebylo hodnocení konzistentní.
NSS tento závěr potvrdil a odkázal na starší sbírkový judikát 2 Afs 24/2007-119 dle něhož "vyjde-li v určitém daňovém řízení najevo, že v jiném daňovém řízení dospěl správce daně ve věci identické skutkové otázky, která byla rozhodná v obou řízeních, k odlišným skutkovým zjištěním, musí být vzniklý rozpor odstraněn v řádném důkazním řízení “
Dále NSS doplňuje, že Opačný postup by byl v rozporu se zákazem libovůle a neodůvodněně nerovného zacházení. Správce daně má tedy povinnost s určitostí zjistit podstatu a smysl předmětné transakce a ve vztahu ke všem zúčastněným obchodním partnerům ji kvalifikovat stejně.
Kauzu lze obtížně hodnotit bez znalosti kauzy a dokumentů na něž je odkazováno, navíc není dostupné ani rozhodnutí Městského Soudu. Lze samozřejmě souhlasit s tím, že zneužití práva není totéž co absence zdanitelného plnění a nebo účast na podvodu. Dle našeho názoru je však nesprávný závěr, že podmínkou účasti na podvodu je identifikace zdanitelného plnění. Jako podvod je totiž běžně chápána i situace, kdy je plnění jen předstíráno, tedy například jen vystaveny faktury kvůli vylákání odpočtu. V některých situacích navíc může být obtížné prokázat, zda se plnění uskutečnilo či nikoliv nicméně je zřejmé, že by došlo k odmítnutí nároku tak jako tak.
Například bude prokázána vědomá či nedbalostní účast na podvodu nicméně existuje možnost, že je plnění jen simulované. V takovém případě by měl mít správce daně možnost nárok odmítnout bez toho aniž by bylo na jisto postaveno, zda plnění proběhlo, ale bylo zatíženo podvodem, či se jednalo o "podvodné" jednání bez reálného základu. V takovém případě totiž obě rozhodnutí konvergují ke stejnému závěru a zjištění skutkového stavu může být v některých případech s časovým odstupem velmi obtížné.
Z těchto důvodů považujeme bod 21 rozhodnutí za sporný.
