V tomto případě vedl správce daně (stěžovatel) spor o to, zda je možné vyloučit náklady na nákup šrotu, kdy dostatečně zpochybnil osobu dodavatele a cenu nákupu šrotu. Nebyly však zpochybněny transakce jako takové a tak NSS uvedl, že by měl poplatníkovi při stanovení základu daně zohlednit alespoň minimální cenu šrotu.
NSS tedy rozhodnutí KS v Ostravě, který rozhodnutí správce daně zrušil, potvrdil a stížnost OFŘ zamítl.
Jedná se o další rozhodnutí, které vymezuje mantinely situací, kdy je nutné zohlednit alespoň část nákladů, které byly takzvaně esenciální (šrot musel nakoupit aby jej mohl prodat) a nelze jen vyloučit z nákladů pochybné faktury.
Otázkou je samozřejmě jak by soud postupoval, pokud správce daně dovodil, že šrot mohl být nabyt v minulosti či že náklady na jeho pořízení mohly být zahrnuty ve výdajích na nákup jiných dodávek apod., tedy že zmíněné dodávky byly zcela fiktivní. V tomto ohledu však správce nebyl příliš aktivní a je otázkou, proč v daném případě nepřistoupil k doměření daně dle pomůcek, resp. nesnažil se zpochybnit další výdaje.
NSS také uvedl, že nevyslechnutí bagristy nemuselo být procesní vadou, pokud by správce daně poplatníka vyzval aby sdělil, jak má bagrista přispět k osvětlení situace, když z pozice osoby, která šrot jen vykládala mohl velmi těžko přispět k objasnění toho, kdo jej dodal a za kolik.