NSS v tomto případě posuzoval správnost rozhodnutí KS Ostrava, který zrušil rozhodnutí žalovaného OFŘ z důvodu nepovedení důkazního prostředku v podobě výslechu svědků přestože žalobce jejich provedení navrhoval a jeden ze svědků dokonce sepsal čestné prohlášení, byť toto bylo doručeno jen dva dny před vydáním rozhodnutí o odvolání a po lhůtě pro vyjádření.
Jedná se o krásné rozhodnutí z pera druhého senátu. Rozsudek poměrně detailně mapuje řízení před správcem daně a ve své podstatě potvrzuje pochybnosti správce daně ohledně věrohodnosti tvrzení žalobce. Shrnuje slabá místa (například popření tvrzení žalobce i zprostředkovatelů ze strany zákazníků, absenci důkazních prostředků včetně odkazu na související judikaturu NSS apod.)
Následně však správně potvrzuje, že správce daně pochybil, pokud svědecké výpovědi neprovedl. Důvodem je to, že svědci sami o sobě nevěrohodní zatím nebyli a jen proto, že správce daně měl vcelku vážné pochybnosti, neměl právo odepřít žalobci pokusit se obhájit. Řízení tak zatížil zásadní vadou a zapříčinil nezákonnost rozhodnutí.
Z popisu situace vyplývá, že správce daně měl řízení vcelku dobře připravené a pokud by řízení zvládl procesně, mohl daň (jednalo se o významné částky) doměřit a případně dát podnět k trestnímu stíhání, pokud by dospěl k závěru, že se jednalo o úmyslné jednání. Samozřejmě, kauza mohla mít i své racionální vysvětlení a v praxi se lze setkat se zprostředkováním i v případech, kdy o tom zákazník neví.
Bohužel, díky procesním chybám, tak možná vyjde další kauza "do ztracena" bez jasného závěru.