V daném případě stěžovatelka uplatnila nárok na odpočet ze služeb spočívajících ve vymáhání pohledávek. Nárok doložila bezvadnými dokumenty, nicméně správci daně vznikly pochybnosti o správnosti nároku proto, že dodavatel nepodal daňová přiznání.
Stěžovatelka se snažila nárok prokazovat svědeckými výpověďmi, které však byly neurčité či rozporné. V řízení se stěžovatelka dovolávala i toho, že správce daně nepřinutil k výpovědi daňového poradce dodavatele, který odmítl vypovídat, ačkoliv dodavatel odmítl jeho tvrzení, že pro ně pracoval a ještě jej zbavil mlčenlivosti.
NSS uvedl, že správce by obtížně donutil vypovídat někoho, kdo vypovídat nechce (zejména pokud v dané kauze probíhalo i trestní řízení a tak by zřejmě mohl využít svého práva nevypovídat) a nelze to tedy považovat za procesní chybu.
Oba soudy tedy potvrdily správnost doměrku.
