Předmětem řízení bylo určení, zda obchodní partner stěžovatelky mohl založit stálou provozovnu proto, že byl považován za takzvaného závislého zástupce (dependent agent). Jedná se o první rozhodnutí tohoto druhu, nicméně jak Krajský soud tak správce daně neodvedli dobrou práci a NSS shledal, že pro jejich závěry nebyly ve spise dostatečné informace.
Skutkově se jednalo o případ, kdy měla česká společnost místo vedení v Německu a byla tedy považována za Německého rezidenta. Správce daně však dovodil, že jí zde vznikla stálá provozovna, jelikož uzavřela smluv s českým call centrem, které pro ni zajišťovalo kontakt se zákazníky, zadávalo údaje do systému apod. Stěžovatelka však nebyla jediným zákazníkem a správce daně v zásadě dovodil závislost jen z objemu a charakteru činností.
