Předmětem řízení bylo určení, zda obchodní partner stěžovatelky mohl založit stálou provozovnu proto, že byl považován za takzvaného závislého zástupce (dependent agent). Jedná se o první rozhodnutí tohoto druhu, nicméně jak Krajský soud tak správce daně neodvedli dobrou práci a NSS shledal, že pro jejich závěry nebyly ve spise dostatečné informace.
Skutkově se jednalo o případ, kdy měla česká společnost místo vedení v Německu a byla tedy považována za Německého rezidenta. Správce daně však dovodil, že jí zde vznikla stálá provozovna, jelikož uzavřela smluv s českým call centrem, které pro ni zajišťovalo kontakt se zákazníky, zadávalo údaje do systému apod. Stěžovatelka však nebyla jediným zákazníkem a správce daně v zásadě dovodil závislost jen z objemu a charakteru činností.
Za zmínku stojí především tato pasáž, která shrnuje podmínky, kdy by bylo možné o jiném než nezávislém zástupci hovořit
[45] Právní a ekonomická nezávislost zástupce se pak dle komentáře odvíjí od rozsahu povinností, které má zástupce ve vztahu k podniku. Pokud jeho činnost podléhá detailním pokynům a široké kontrole ze strany podniku, nemůže být taková osoba považována za osobu nezávislou na daném podniku. Dalším kritériem je, zda je podnikatelské riziko neseno zástupcem, či podnikem samotným. Nezávislý zástupce zpravidla nebude podléhat významné kontrole, co se týče způsobu, jakým práci pro podnik vykonal. Rovněž nebude podléhat detailním instrukcím ze strany nadřízeného ohledně způsobu, jak má práci provádět. Skutečnost, že zastoupený spoléhá na zvláštní dovednosti a znalosti zástupce, je známkou nezávislosti. Dalším faktorem, který je nutné při posuzování otázky nezávislosti zohlednit, je počet zastoupených, které zástupce reprezentuje. Nezávislost je méně pravděpodobná, pokud jsou činnosti zástupce v průběhu jejich výkonu nebo po dlouhou dobu vykonávány výhradně nebo téměř výhradně pouze pro jeden podnik. Pro posouzení otázky, zda činnosti zástupce představují autonomní podnikání tohoto zástupce, v jehož rámci nese rizika a je odměňován za využití svých podnikatelských dovedností a znalostí, je nutné zohlednit všechny skutečnosti a okolnosti. Pokud zástupce jedná v rámci své běžné činnosti pro více zastoupených a žádný z nich není z pohledu činností vykonávaných zástupcem hlavním zastoupeným, může právní závislost existovat, jestliže zastoupení jednají ve shodě při kontrole činnosti zástupce vykonávané jejich jménem. Osoby nemohou být považovány za osoby jednající v rámci své běžné činnosti, pokud vykonávají místo daného podniku činnosti, které z ekonomického hlediska patří spíše do sféry činnosti podniku než do sféry jejich vlastní podnikatelské činnosti. Nejvyšší správní soud podotýká, že v tomto odstavci shrnul pro posuzovanou věc nejrelevantnější kritéria rozeznávaná zmíněným komentářem ke vzorové smlouvě OECD.
