1 Afs 54/2019 Dodatečné přiznání na nižší daň (či ztrátu) musí znamenat snížení pokuty za pozdní podání přiznání

Spisová značka:	1 Afs 54/2019
Soud:	Nejvyšší správní soud
Datum rozhodnutí:	27. 11. 2019
Kategorie:	Daň z příjmů

Spisová značka:

1 Afs 54/2019

Soud:

Nejvyšší správní soud

Datum rozhodnutí:

27. 11. 2019

Kategorie:

Daň z příjmů

Stáhnout jako PDF

Předmětem sporu byla otázka jak vysoká má být uložena pokuta za pozdní podání daňového přiznání, pokud poplatník následně podá dodatečné přiznání na daň nižší. Správce daně měl za to, že pokuta se odvíjí jen od původní výše daně, poplatník byl přesvědčen, že pokuta by měla být nižší.

KS v Ostravě dal poplatníkovi za pravdu a NSS tento názor podpořil. Oba soudy tedy potvrdily, že pokuta sleduje osud daně a že je tedy potřeba její výši snížit, pokud následně dojde ke snížení daně.

KOMENTÁŘ DAŇOVÉHO KONZULTANTA

Velmi zajímavé a pro poplatníky pozitivní rozhodnutí. V daném případě se jednalo o situaci, kdy nebyla pokuta pravomocná nicméně soud naznačil v odstavci 48 a 54, že i v případě pravomocného rozhodnutí by měla být výše následně změněna. A to i v případě dodatečného přiznání na vyšší daňovou povinnost.

Otázkou je, jak by mělo být postupováno, pokud dojde k podání řádného přiznání pozdě například s minimální ztrátou a následně dojde k uplatnění nákladů později v rámci včas podaného dodatečného přiznání. Zde by měl dle našeho názoru správce daně zkoumat to, zda bylo dodatečné podáno včas, zda je přípustné a teoreticky by mohl posoudit situaci jako zneužití práva, pokud by se prokázalo, že v době podání řádného přiznání poplatník věděl, že jej podává chybně kvůli minimalizaci sankcí. Jak budou tyto situace posuzovány však ukáže až praxe.

[48] Soud však nemohl odhlédnout od toho, že pokuta za opožděné tvrzení daně představuje trest ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 3. 2019, č. j. 4 Afs 351/2018 – 60, č. 3872/2019 Sb. NSS). Objektivní stránkou deliktu pokuty za opožděné tvrzení daně je nesplnění zákonné povinnosti spočívající v „nepodání“ daňového tvrzení (přiznání) či dodatečného daňového tvrzení (přiznání) vůbec, případně ve „zpoždění“ daňového subjektu se splněním této povinnosti, tzn. tvrdit (přiznat) daň ve stanovené lhůtě. Trestnost deliktu je založena na časovém aspektu. V praxi může docházet k různým situacím. Včasné řádné tvrzení a opožděné dodatečné tvrzení, jakož i další myslitelné situace, musí při ukládání pokuty najít konkrétní odraz. V návaznosti na nesplnění povinnosti je při výpočtu výše pokuty nutné zohlednit včasně tvrzenou (a stanovenou, resp. vyměřenou) výši daně. V tom případě totiž k deliktu nedochází, neboť povinnost (podat řádné daňové tvrzení ve stanovené lhůtě) byla splněna, toliko (obsahově) byla tvrzena nesprávná výše daně. Při výpočtu pokuty za opožděné dodatečné daňové tvrzení na daň vyšší než poslední známou daň musí tedy správce daně od konečné výše daně odečíst včasně tvrzenou (a vyměřenou) daň; ta není předmětem deliktu a nemůže se projevit ve výši uložené pokuty. Teprve z takto zjištěného rozdílu lze odvodit výši pokuty dle pravidel stanovených v § 250 daňového řádu.

[54] Soudu nepřísluší předjímat řešení situací v řízeních, ve kterých dojde ke změně základu pro výpočet pokuty dle § 250 daňového řádu, avšak lhůta k podání odvolání již dávno uplynula. Zvolí-li správce daně cestu mimořádných opravných nebo dozorčích prostředků, vydá-li rozhodnutí o příslušenství daně vždy spolu s vydáním rozhodnutí o nově stanovené dani či bude postupovat jinak. Tato otázka není předmětem projednávané věci.