Předmětem sporu bylo to, zda jsou náklady na pořízení dálničních známek a poukázek na PHM uznatelným výdajem pro subjekt, který se zabýval výměnou autoskel.
Městský soud v Praze a NSS dospěli k závěru, že se sice jedná o náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů ve smyslu § 24 odst. (1) ZDP nicméně jejich uznatenost je vyloučena § 25 odst. (1) písm k) neboť se dle jejich názoru (shodně s názorem finančního úřadu) jednalo o náklad na reprezentaci v podobě daru.
V daném případě se v podstatě jednalo o obecnou otázku, zda je poskytování naturálních bonusů k nákupům, možné považovat za daňově uznatelný náklad, pokud tyto bonusy nejsou zahrnuty v ceně a bonusy nesplňují definici reklamního předmětu.
Závěr soudu byl v daném případě negativní a jeho závěr potvrdil i ústavní soud byť odůvodnění jsou v obou případech velmi stručná a dle našeho názoru se nevypořádávají s tím, že v praxi jsou obdobné bonusy tolerovány a i soud takový postup schvaluje (NSS v textu zmiňuje, že MS Praha správně uvádí, že jiným případem jsou například jídlo zdarma k natankování nádrže apod.).
V praxi bylo uvedené rozhodnutí přijato poměrně se zklamáním, protože obdobný způsob motivace zákazníků je poměrně běžný. Jelikož nebyl judikát uveden ve sbírce rozhodnutí NSS, lze sand očekávat, že v budoucnu nebudou