V posuzované věci stěžovatel uplatnil výdaje na úpravy nemovitostí jako běžný náklady, správce daně však dospěl k závěru, že se jedná o výdaje na technické zhodnocení, protože došlo ke změně půdorysu dvou objektů (v jednom případě zvětšení plochy, v druhém zmenšení). Soudy daly správci za pravdu a potvrdily, že technickým zhodnocením je zmenšení zastavěné plochy stavby zbouráním přístavku.
Rovněž odkázaly na dřívější rozhodnutí 8 Afs 33/2011, dle něhož je potřeba časově a související úpravy nutné posuzovat shodně byť by jejich posouzení bylo jiné, pokud by se jednalo o dvě samostatné akce.
Kromě toho soudy odmítly procesní argumenty stěžovatele, tedy že správce daně nepostupoval v souladu s daňovým řádem. Odmítly, že by správce daně a OFŘ neumožnilo poplatníkovi se ke zjištěním vyjádřit a polemizovat se závěry správce daně.
