Stěžovateli byla doměřena daň z příjmů za rok 2010, protože správce daně neuznal náklady na tvorbu rezervy na opravu majetku ve výši 21.000.000 Kč. Důvodem byl fakt, že prostředky nebyly uloženy na zvláštním účtu, jak zákon od roku 2009 požadoval. Poplatník totiž část peněz poslal na účet pojišťovny, u níž sjednal životní pojištění jednatele, kterému měly být prostředky po třech letech vyplaceny a v případě jeho smrti měla společnost dostat 100.000 Kč.
Jak OFŘ tak oba soudy odmítly argument poplatníka, že účet u pojišťovny splňoval podmínky zákona (především proto, že se fakticky jednalo o prostředky jednatele, nikoliv společnosti) a závěr správce daně potvrdili.
Dále byly poplatníkovi vyloučeny náklady na opravu majetku, protože správce daně dospěl k závěru, že souvisely s technickým zhodnocením v podobě zbourání přístavby a dalších změn stavby. I v tomto případě daly soudy za pravdu správci daně, protože kvalifikovaně zpochybnil správnost zaúčtování výdajů a poplatník na toto zpochybnění nijak nereagoval.
Rozsudek KS je k dispozici zde
NSS posuzoval i zdaňovací období 2011, i zde dal za pravdu správci daně viz 1 afs 276/2018
