Předkladatelé dovozovali, že poskytování příspěvku na stravování případně další účely dle § 6 zákona o daních z příjmů ve formě elektronických stravenek (poukázek) je považováno za nepeněžní plnění pouze v případě, že platby takovými stravenkami nesplňují definici platební služby dle nového zákona o platebním styku,
Tedy se musí jednat o poukázky, které jsou určeny k platbám v pouze v ČR a vydavatel má smlouvu s pokytovatelem služeb.
Dle GFŘ a MF se novela zákona o platebním styku dotýká pouze provozovatelů systémů a i pokud by taková platba byla považována za platební službu dle ZPS, nebude to mít vliv na daňový režim u zaměstnance a zaměstnavatele. Poskytnutí příspěvku na takovou kartu je tedy dle GFŘ vždy nepeněžní plnění, i když následné využití je považováno za platební službu. Dle GFŘ je tedy podstatné, zda byly takto poskytnuté prostředky využity na účely uvedené v § 6, tedy stravování. Kde je hranice nepeněžního plnění pro zaměstnance tedy vyřešeno nebylo, zřejmě je za peněžní plnění považováno pouze psokytnutí hotovosti či peněz na bankovní účet. Pokud jdou peníze přes zprostředkovatele (zde provozovatel "stravenkového" systému, je dle GFŘ nepeněžní forma splněna.
Dále GFŘ uvedlo, že povinnost prokazovat způsob využití nemá poskytovatel poukázek, ale zaměstnavatel.
