Ze strany Generálního finančního ředitelství bylo odsouhlaseno, že náhrada nákladů, které zaměstnanci prokazatelně vzniknou při výkonu práce, ať už zaměstnanec práci vykonává na pracovišti zaměstnavatele nebo pracuje např. z domova, nepředstavuje na straně zaměstnance zdanitelný příjem a na straně zaměstnavatele se při splnění všech zákonných podmínek jedná o daňově uznatelný výdaj. Pokud je i při práci z domova stanovena směna, tj. část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn odpracovat, lze při splnění dalších podmínek (zejm. přítomnost zaměstnance v práci během této stanovené směny aspoň 3 hodiny) uplatnit jako daňový výdaj též příspěvek na stravování, který je v praxi obvykle poskytován formou stravenek. Otázka, zda lze směnu v režimu home-office stanovit je ale předmětem různých výkladů, neboť na pracovněprávní vztahy zaměstnance, který nepracuje na pracovišti zaměstnavatele, se podle § 317 písm. a) zákoníku práce nevztahuje úprava rozvržení pracovní doby.
Generální finanční ředitelství nesouhlasilo s možností paušalizace náhrady nákladů na vytváření a dodržování podmínek pro výkon práce ani s možností použít k prokázání výše nákladů znalecký posudek, příslušné náklady by měly být prokázány přímo skutečnými výdaji. Paušalizace je ale možná např. u náhrady za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce.
Pokud by zaměstnanec pronajal domácí kancelář zaměstnavateli, jednalo by se o zcela jiný režim, neboť zaměstnanec by v takovém případě pracoval na pracovišti zaměstnavatele. Generální finanční ředitelství nevyloučilo možnost takovéto ujednání, upozornilo však, že nesmí docházet k "přelévání" mzdových prostředků do úhrady za nájem, neboť pak by se fakticky jednalo o příjem za závislé činnosti.
