Úprava plug-in hybridních vozidel absentuje v českých právních předpisech. Cílem příspěvku projednávaného na Koordinačním výboru je proto vyjasnění vybraných daňových dopadů vzniklých v souvislosti s použitím hybridního vozidla zaměstnancem pro jeho soukromé účely.
Poskytuje-li zaměstnavatel zaměstnanci pohonné hmoty pro soukromé jízdy, pak jsou tyto pohonné hmoty považovány za nepeněžní příjem podléhající dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a odvodům pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění. Hodnota nepeněžního příjmu by měla být stanovena jako cena obvyklá dle zákona o oceňování majetku. Spotřeba může být vyjádřena jako násobek celkově spotřebované pohonné hmoty (fosilní a/nebo elektrické energie) a poměru množství soukromých cest v km a celkových cest v km za daný kalendářní měsíc, nelze-li určit přesněji. Cena za jednotku množství by měla vycházet z dokladů doložených zaměstnancem. (Je možné aplikovat i vážený průměr nákupních den za příslušný měsíc.)
Při používání plug-in hybridního vozu dochází ke svévolnému dobíjení elektrické energie formou transformace kinetické energie vzniklé při brždění. Pokud po ukončení soukromé cesty je stav dobití baterie je vyšší než při zahájení soukromé cesty, vzniká na straně zaměstnavatele, vlastníka vozidla, jistá forma prospěchu. Dle GFŘ tento prospěch nepředstavuje zdanitelný příjem zaměstnavatele, jelikož zaměstnavatel tak nečiní ze své vlastní vůle a nemůže svévolnému dobíjení zamezit.
V situaci, kdy zaměstnanec dobije vozidlo z vlastní sítě a cenu spotřebované elektrické energie vyúčtuje zaměstnavateli, dochází k uzavření kupní smlouvy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, jejíž předmětem je prodej elektrické energie. Zástupci GFŘ nepovažují dobití energie v rámci pracovně-právního vztahu za ekonomickou činnost dle § 5 odst. 3 zákona o DPH, jelikož není naplněn účel získávání pravidelného příjmu.
