Ministerstvo financí zveřejnilo uvedený plán v tiskové zprávě ze dne 8. 8. 2019. Kromě obecných informací však nesdělilo žádné detaily, tedy zejména odkdy by měla změna platit a jaké budou podmínky (výše paušálu, způsob poskytování a podobně).
Jak se říká, ďábel tkví v detailu. Uvidíme, zda bude změna skutečným zjednodušením, či bude zachována velká část administrativy, či dokonce přibudou nové povinnosti. Ani otázka, odkdy bude změna platná, není bez významu. Pokud se podíváme na rychlost projednávání novely zákona o elektronické evidenci tržeb (o ní ministryně Schillerová hovořila jako o něčem, co bude hotovo v horizontu měsíců, a projednávání již trvá roky), je zřejmé, že jedna věc jsou plány a druhá věc realizace.
Těžko předvídatelné důsledky
Bezesporu se jedná o krok správným směrem, ale je otázkou, jak velký bude odpor „stravenkových“ firem a dalších subjektů, které ze stávajícího systému těží, a kdy se tedy podaří změnu „protlačit“ legislativním procesem. Argument, že „degradace“ stravenek na „obyčejné peníze“ povede ke snížení spotřeby v restauracích, má jistě reálný základ.
Můžeme se bavit o tom, že se ve své podstatě jedná stejně o peníze, ale v praxi je bolest z utrácení bezesporu menší u stravenek než u skutečných peněz. Kromě toho mají lidé obecně rádi výhody – tedy že například na rozdíl od souseda stravenky dostávají, případně že mají stravenky s vyšší hodnotou. Jejich odebráním o tuto výhodu přijdou – finanční příspěvek nebude poskytovat jen málokdo a ze stravenky se stane naprostý standard, resp. jen číslo na výplatní pásce. Zrušení stravenek tak má i psychologický efekt, jehož důsledky lze těžko odhadnout.
Stravenky jsou jen vrcholem ledovce
Stravenky jsou v každém případě jen jedním z mnoha benefitů, jejichž poskytování je vinou současného systému dost drahé. Doporučovali bychom se proto zamyslet nad tím, zda nezměnit systém poskytování i u dalších benefitů, jako jsou třeba sport nebo kultura, například tím, že by se přímo proplácely doklady za nákup takových služeb a zboží, místo aby bylo nutné nakupovat drahé poukázky (kde jsou provize stejně vysoké a které propadnou ještě častěji).
Další otázkou k zamyšlení je, zda příspěvek na stravování nezrušit úplně, protože systém navržený ministerstvem financí není v podstatě ničím jiným než zvýšením slevy na dani, resp. daňovým bonusem pro všechny zaměstnance. Pokud je tedy navrhovaná změna míněna jako skutečné zjednodušení, měli bychom se zamyslet, zda by nestačilo správně upravit slevu na dani a výjimky ze systému odstranit úplně.
Takových úvah a pokusů zde však už byla celá řada a výjimky neubývají, právě naopak – viz například benefit v podobě zvýhodněného nákupu knih, který v praxi takřka nikdo nevyužívá.
